Hodnocení ředitele

Do hodnocení 4. ročníku Hvězd v Nehvizdech se mi dlouho nechtělo a delší dobu po mítinku to ani nešlo.

Teď konkrétně. Příprava na 4. ročník závodu, poprvé pod hlavičkou nejprestižnější kategorie World Athletics Tour, začala v dubnu loňského roku. V té době by asi nikoho nenapadlo, co vše nás čeká a nemine v souvislosti s uspořádáním akce a tím zachování tradice. Jednou z věcí bylo dodržet veškeré podmínky pro světovou atletickou tour. V této oblasti se vše (i dle slov delegátů) zvládlo na výbornou. Druhý, a mnohem obtížnější úkol, byl poradit si s „koronou“ a opatřeními s ní spojených. O tom, jak komplikované je zajišťování finančních prostředků v téhle době, se mi ani psát nechce. Každý, kdo v tom s námi letos byl, je pro mě velký hrdina!

Předně jde ale o sportovce a ty se nám povedlo dopravit do Nehvizd opravdu světové. Startovní listina se několikrát mění každoročně a my operativně zaplňujeme uvolněná místa. V tomhle ohledu byl letošní ročník speciální především pro manažera závodu pana Jiřího Jóna, s kterým jsme denně posílali stovky emailů a vyřizovali spousty hovorů. Startovní listina se neměnila z týdne na týden, ale z hodiny na hodinu a nezaplňovala se jednotlivá místa, ale celé seznamy. Tu se zavřel celý stát, jinde nasmlouvané atlety nepustila federace nebo mateřský klub. Některým atletům byl zrušen let, dostali se do karantény nebo byli přímo v izolaci atd. atd. Například, když už jsme dostali do letadla tým USA a těšili se na jeho účast, tak při přestupu došlo k pozitivnímu kontaktu a nastalo velké vyjednávání a operativní řešení situace.

V době, kdy jsou zavřené státy a hlídané hranice, bylo dalším „oříškem“ získat povolení pro vstup na naše území. Na ambasádách jsme byli jako doma a veškerá vládní povolení a výjimky dokázali někdy i doslova „ukecat“.  Jedním slovem – šílenost!

Zkrátka, dokud jsem atlety osobně neuvítal, tak jsem nevěřil, že je máme jisté. A vlastně ani pak nebylo zcela vyhráno. Kvůli extrémně špatným spojům co ČR museli atleti přicestovat o několik dnů dříve a někteří zůstávali i 14 dnů po závodě. Prostě, nebylo vůbec snadné dostat je zpět do rodné země. Skoro měsíc jsem trnul strachem, aby nevyšel některému z nich  pozitivní test na koronavirus. Testy probíhaly u některých sportovců obden, u některých i denně. Pro každého atleta, trenéra, maséra jsem si musel vytvořit složku, kam jsem zakládal veškeré záznamy a výsledky testů. Heslem NAVZDORY jsme se ale řídili pořád, a tak Nehvizdy (i když jen online) viděly nejprestižnější atletický podnik a na jeho startu mistry světa, Evropy atd. Osobně jsem ale z předvedených výkonů lehce zklamaný. Startovní pole bylo sice nabité nejlepšími atlety světa, ale někteří z nich zůstali za svým očekáváním i očekáváním ostatních. Příčinou může být to, že se vinou nejrůznějších restrikcí a opatření nemohli adekvátně připravit. Odstupem času, a s přicházejícími ohlasy a velkými díky ze všech světových stran, se ale pomalu uklidňuji. Náš mítink proběhl, ale organizátoři dalších mítinků ve světové tour (jako jsou Paris, Stockholm, New York) to nezvládli a jejich akce byly úplně zrušeny. Z mítinku v New Yorku, který je nejstarší a asi nejlepší mítink na světě, k nám dokonce přišla žádost, abychom u nás zrealizovali některé disciplíny za ně. Tuhle zprávu si asi nechám zarámovat!

Samotný souhlas k povolení závodu mi nedal spát někdy od Mikuláše. Doporučení Českého atletického svazu, Národní sportovní agentury, hygieny i vlády se ale nakonec získat povedlo. Suma sumárum: na nezbytné dokumenty bylo potřeba tolik papírů, že určitě padl pořádný kus lesa.

Speciální díky za úspěšný průběh mítinku si zaslouží firma DNA Central Europe, která je nám věrná od našich začátků. Proto také celý závod nese její jméno. Megadík patří i Městysu Nehvizdy za finanční i lidskou pomoc (tým na radnici tvořený panem Nekolným, Poběrežským, Kolářem, Štěchem, Glattem….,  ženské osazenstvo, které mi vždy ochotně poradí a pomůže – paní Kvasničková, Koucká, Prekscholová a Strnadová – to je zkrátka skvělá souhra). Velký dík musím vyslovit firmě CANABA za finanční i propagační pomoc. Jmenovitě už nejde poděkovat všem. Tým, který se na přípravě a chodu závodu podílí, se už skládá z více než 100 lidí. Přesto bych rád vyzdvihl pomoc Soni Kubíčkové, Karla Luňáka a chlapů z Nesprekolu, Honzy Jenčíka, Štěpána Škorpila, manželů Ludwigových, technických ředitelů Martina Mazáče, Honzu Žižku, Marka Lukáše a v neposlední řadě naší patronky Heleny Fibingerové, které mítink vděčí za mnohé.

V závěru bych nerad opomenul první nehvizdskou účast žákyně Veroniky Havlíčkové v hlavním závodě žen, kde se blýskla a neztratila mezi atletkami, které mají bohaté zkušenosti z MS či OH.

Věřím, že svět bude brzy v normálu a při pátém ročníku Hvězd v Nehvizdech bude již hala opět zaplněná fanoušky do posledního místa. Už teď mohu slíbit, že zařazení World Athletics Tour budu chtít v Nehvizdech i pro rok 2022!

Tomáš Vojtek
ředitel mítinku

cs_CZČeština
Powered by TranslatePress »